Koučink a mindfulness – skvěle fungující dvojka

Nad tématem mého prvního příspěvku na tomto blogu jsem nemusel dlouho přemýšlet. Mindful coaching, vědomé koučování - to je název nejen mých webových stránek a FB účtu, ale zejména mého koučovacího přístupu. Rád bych se s vámi v tomto příspěvku podělil o to, jak došlo k tomu, že v mé koučovací praxi používám právě mindfulness a proč si myslím, že toto spojení dává smysl. A nemyslím si to jen já, mohu například zmínit průzkum mezi kouči z Velké Británe, z něhož vyplynulo, že jejich velká část, konkrétně 75 %, mindfulness v koučinku využívá a jsou přesvědčeni, že do budoucna význam tohoto propojení ještě vzroste.

S mindfulness jsem se poprvé setkal okolo roku 2000 na buddhistických meditačních kurzech (tzv. retreatech), kde se vyučovala meditace vhledu, známá rovněž jako vipassaná. Ze začátku jsem moc nerozuměl tomu, proč si mám být celý den vědomý dechu, těla, myšlenek či jiných prožitků a kam mě to má dovést. Měl jsem ale k této metodě důvěru díky jednomu českému buddhistickému mnichovi, který zmíněná ústraní vedl a udělal na mě silný dojem jako člověk, který evidentně věděl, o čem mluví a co dělá. I díky němu jsem ve výcviku přes všechny pochyby trpělivě pokračoval, až jsem mohl postupně ochutnat reálné benefity vědomé všímavosti.

Teprve mnohem později jsem se začal věnovat koučovací praxi a rychle jsem zjistil, že mindfulness přístup ji dokáže velmi prohloubit a zefektivnit. Nebál bych se dokonce mindfulness nazvat takovým koučovacím "turbem", které napomáhá tomu, aby koučování probíhalo ve více zpřítomnělé atmosféře, což usnadňuje zvědomování našich mentálních a emočních prožitků.

Pojďme se ale podívat na to, co je ta mindfulness vlastně zač. Skáče na nás dneska ze všech koutů a můžete tak vidět reklamy na workshopy od mindful jógy až po vědomý sex. Potkalo ji rovněž to, co např. jógu. Tedy jistá forma zjednodušení a pověst prostředku s rychlým účinkem ve všech možných oblastech života jako jsou stres, koncentrace, pracovní efektivita, motivace, emoční inteligence apod. Lidé ve vedení některých firem si od mindfulness slibují, že jim zajistí šťastné, vyrovnané a výkonné zaměstnance a tím pádem vyšší zisky. Tak jednoduché a černobílé to ale v našem světě není. Praxe mindfulness je známa tisíce let zejména z buddhismu, jógy, ale i z jiných duchovních směrů, byť se v každém z nich označovala jiným názvem. Vždy byla navíc v těchto systémech přirozeně propojena s etikou a vědomým záměrem porozumět sám sobě - konkrétně tomu, jak žít šťastný, vyrovnaný a naplněný život. Teprve během několika málo posledních desítek let se mindfulness stala i pevnou součástí západní psychologie, psychoterapie a různých směrů osobnostního rozvoje.

Co ale obnáší trénink mindfulness a co je jeho skutečným cílem? Možná vás to překvapí, ale schopnost být "mindful - vědomě všímavý" máme neustále při sobě, od samého narození. V tom je její kouzlo - nemusíme ji nikam chodit hledat. Jedná se o aspekt či kvalitu mysli, která si uvědomuje všechny vjemy: tělo a skrze ně všechny smyslové prožitky, ale také myšlenky, emoce a pocity. Proč tedy existuje tolik kurzů a proč ji buddhističtí mniši cvičí celý život? Je to proto, že si této schopnosti nejsme vědomi a necháváme ji ležet ladem, přičemž právě její vědomé používání má nesmírný potenciál k tomu, abychom lépe porozuměli sami sobě a světu, ve kterém žijeme. Nejedná se přitom o přijetí nějaké nové filosofie či názoru. Naopak, mindfulness nás povzbuzuje k tomu, abychom sami sebe vnímali BEZ HODNOCENÍ takové, jací skutečně jsme (což je někdy velká výzva) a byli si vědomi našich tělesných prožitků, myšlenek, emocí a pocitů, a také názorů, které si často hýčkáme bez ohledu na to, do jaké míry odrážejí realitu. To znamená být více propojený sám se sebou a ukotvený v přítomném prožívání. Teprve potom máme možnost všimnout si, kde si sami působíme trápení, zbytečný stres či úzkost a nalézt hlubší roviny svobody, porozumění sobě a životní pohodu. Společně s tím se pak rozvine jeden důležitý aspekt mindfulness, kterým je akceptující postoj. Pozor, není to ale přijetí, které je pasivní či rezignující. Je to spíše postoj, kdy přestáváme zbytečně bojovat a ztrácet energii tam, kde to není produktivní.

Velmi stručně by šel trénink mindfulness popsat jako: OD OBSAHU K PROCESU. Může to znít složitě, a tak si to ukažme na příkladu. Většinou když jsme zamyšlení, na něco vzpomínáme či plánujeme, jsme tak ztotožnění s myšlenkami, že v tu samou chvíli nevíme, že přemýšlíme. Stejně tak když jsme na někoho naštvaní, tak jsme sjednocení se vztekem natolik, že si neuvědujeme tuto emoci jako objektivní prožitek. OBSAH MYŠLENKY či emoce nás úplně pohltí, např. "Dneska mě ten šéf ale fakt naštval!". Pokud se nám podaří uvědomit si tuto samotnou myšlenku a emoci vzteku, mohou zmizet, anebo nemusí. V každém případě ale jakoby o krok od prožitku poodstoupíme, a ten tak ztratí na své aktuálnosti, důležitosti a palčivosti. Když vidíme tuto myšlenku či emoci jako MYŠLENKOVÝ ČI EMOČNÍ PROCES, který se objeví a zase dříve či později zmizí, tak začneme náš vnitřní svět a životní situace vnímat mnohem jasněji a získáme větší odstup, což nám přinese:

1. Emoční úlevu
2. Empatii, čili schopnost vnímat situaci i očima druhých
3. Vyšší emoční inteligenci
4. Úlevu od napětí a stresu
5. Svobodnější rozhodování v tom, jak budeme reagovat
6. Schopnost rozhodnout se, kudy půjdeme a co skutečně chceme

Pokud si přečtete výše vyjmenované benefity, které nám bdělá všímavost přináší, nejedná se o témata, která se často řeší právě v koučinku? Spokojenější a vyrovnanější vnitřní život, méně stresu, pravdivější a komplexní vnímání reality, uvědomění si našich skutečných životních záměrů či schopnost rozhodnout se pro změnu a také k ní aktivně vykročit? Pokud cítíte inspiraci vydat se po této cestě, mindfulness bude váš nejlepší společník a přítel :-). Přeji vám na ní hodně zdaru!